Jak to všechno bylo
V červnu jsme bohužel přišli o naši milovanou fenku dalmatina Venetku , která u nás - myslím nadšeně -trávila 15 let.
Asi tak po čtrnácti dnech po smutné události jsme zjistili , že bez pejska to opravdu nejde.
Dalmatina jsme tenkrát vybrali s manželem , jako mladí a bezdětní. Venetka byla to nejmenší a nejčilejší štěňátko z 9.
Její miloučká a přítulná povaha ji provázela po celý život.
ČSP znám již od dětství, kdy mi rodiče slíbili , že pořídí pejska. Ale maminka si vybrala afgánského chrta (nyní má fenku pražského krysaříka :-)) , který bohužel nesplňuje představy dívky toužící cvičit pejska a běhat s ním "na volno". Když jsem si tenkrát prohlížela časopisy, ve kterých mamča hledala inzeráty s nabídkou štěňat, objevila jsem článek o málo známém novém plemenu Horákův pes - ČSP a řekla jsem - takového bych chtěla.
Uhádnete Odpověď ? 
"Toho ne, vypadá, jak vořech"
A tak teď přišel ten správný čas.
Moc nám psí přítomnost chybí, protože pejsek je pro nás plnohodnotný člen rodiny , bez kterého nemůžeme být.
Máme rodinný dům s babičkou v přízemí, která denně ujde několik km - takže pejsek by nestrádal, když my i děti (8 a 14 let) půjdeme za svými povinnostmi. Jinak by samozřejmě bydlel u nás v kuchyni .
Také máme v jižních Čechách chalupu s velkou zahradou a rybníčky - les je hned za humny.
Dcera se nemůže dočkat až začne s fenkou chodit na agility, kde už je přihlášená.
Výbavička jako pro miminko je už v dětském pokoji připravená ( včetně pinzetky na klíšťata a clickeru) :-)
Takže se na tebe mrňousku těšíme. MPBO
